 Dušan Samo Jurkovič - Životopisná
data1868
23. srpna se v Turej Lúke u Myjavy narodil Dušan Samo Jurkovič jako páté
ze šesti dětí tamního notáře Jiřího Jurkoviče a jeho manželky Emílie.
1874 - 78
navštěvoval evangelickou církevní školu v Brezové.
1878 - 84
navštěvoval maďarskou měšťanskou školu v Šamorině a nižší gymnázium
v Šoproni.
1884 - 89
na Státní škole řemesel (K. K. Staatsgewerbeschule) ve Vídni studoval
odbor stavitelský v oddělení profesora Rudolfa Feldschareka; ředitelem školy
byl Camillo Sitte.
1887
v období letního pobytu v Martině navštívil výstavu lidových výšivek
- hluboce na něj zapůsobila stavba vstupní věže ("slovenské brány"),
kterou navrhl architekt Blažej Bulla v duchu oravské dřevěné
architektury.
1889
po krátké praxi u architekta Blažeje Bully nastoupil do projektové kanceláře
architekta Michala Urbánka ve Vsetíně.
1891
spolu s architektem Michalem Urbánkem navštívil při příležitosti Zemské
jubilejní výstavy Prahu.
1892
studium lidového stavitelství Valašska a spolupráce s etnografem
profesorem Josefem Válkem, jmenovali jej jednatelem výstavního odboru pro
uměleckou a národopisnou výstavu ve Vsetíně - v jejím rámci
samostatně realizoval expozici valašské jizby.
1892 - 95
pokračoval v národopisném studiu zaměřeném na stavitelství ve dřevě -
zkoumal výzdobné motivy, konstrukční principy a funkční souvislosti
lidových staveb (cestoval po Moravském Valašsku a západním Slovensku).
1894 - 95
v souvislosti s přípravou expozice na Národopisné výstavě československé
pobýval v Praze a navázal kontakty s tamními výtvarníky (Mikoláš Aleš,
Joža Úprka a další).
1895
v rámci expozice čičmanského hospodářství na Národopisné výstavě československé
předvedl zároveň s architekturou i způsob života tamního lidu prostřednictvím
rodiny, kterou přivedl do Prahy, a která po dobu trvání výstavy na statku
bydlela, jeho díla vystavené v Praze měly příznivou odezvu
a přinesly mu první objednávky.
1987 - 99
vyhotovil projekty a podílel se na realizaci turistických staveb na Pustevnách
pro Pohorskou jednotu Radhošť ve Frenštátě.
1899
usadil se v Brně, kde působil jako samostatný architekt (příležitostně
spolupracoval i s dalšími architekty, např. Valentýnem Hrdličkou),
zapojil se
do činností výtvarného odboru Klubu přátel umění v Brně a podílel se
na kulturním dění v okruhu národně orientované brněnské inteligence,
obnovil svoje kontakty s Vídní.
 1900
Klub přátel umění v Brně vydal jeho publikaci "Pustevny na Radhošti".
1900 - 1
pracoval na návrzích stavby a zařízení vesnické vily pro rodinu továrníka
Roberta Bartelmuse na Rezku u Nového Města nad Metují - sblížil se
s Bartelmusovou dcerou Boženou, navštívil Baden - Baden, Bad Ischl, Karlovy
Vary a další evropské lázně.
1901
na podzim odešel do Luhačovic, kde udělal první měření a plány lázeňských
staveb, které se realizovaly hlavně v letech 1902 a 1930.
1903
uzavřel manželství s Boženou Bartelmusovou (1883-1965), z jejich svazku se
narodili tři synové - Jiří (1904 - 1963), Jan (1905-1986) a Pavel (1907).
1905
začal vydávat sérii sešitů přibližujících lidové umění Slovenska
pod názvem "Práce lidu našeho" ve vídeňském vydavatelství A.
Schroll, v letech
1905 - 1913 vyšlo dohromady 14 sešitů.
1906
postavil vlastní rodinné sídlo - vilu v brněnské čtvrti Žabovřesky, při
příležitosti dokončení stavby uspořádal ve vile výstavu svých interiérových
prací.
1907
jako výraz ocenění jeho turistických staveb na Pustevnách mu bylo uděleno
čestné členství v Pohorské jednotě Radhošť ve Frenštátě.
1908
začal se věnovat rekonstrukcím historických objektů - pracoval na adaptacích
zámků pro účely moderního bydlení (objednávkami byl Jaroslav Veselý
z Kouřimi, Josef Bartoň - Dobenín a jeho bratr Cyril).
1910
stal se členem Spolku výtvarných umělců Mánes v Praze.
1913
stal se majitelem cihelny v Trnavě - správou výrobny různých druhů cihlářských
výrobků pověřil svého bratra Ladislava Jurkoviče, v této dílně později
pracoval i první vakuový lis na výrobu cihlových tvárnic na Slovensku,
zkonstruovaný ve spolupráci s Františkem Slavíkem z Hrochova Týnce,
majitelem cihlářských dílen a laboratoří; v rámci spolupráce s Františkem
Slavíkem udělal Jurkovič i rozsáhlý výzkum cihlových hlín na
Slovensku.
1916 - 18
pracoval v oddělení vojenských hrobů při velitelství v Krakově; jeho návrhy
hřbitovů a pomníku, určené pro oblast západní Haliče, byly zastoupeny
na výstavách uspořádaných v roce 1916 v Krakově a Berlíně a našly
ocenění v odborných kruzích
1918 - 19
po vzniku Československé republiky se vrátil na Slovensko a usadil se v
Bratislavě
1919
v květnu ho pověřili přípravou slavnosti a pohřbu generála dr. Milana
Rastislava Štefánika na Bradle; začal pracovat na projektu mohyly na Bradle
(stavba byla dokončena v záři 1928).
Stal se vládním komisařem Úřadu pro zachování uměleckých památek na
Slovensku - ve své funkci inicioval konferenci o regulačním plánu
Bratislavy, upozorňoval na problematiku bytové nouze a na klíčové otázky
výstavby Bratislavy jako hlavního města Slovenska, přimlouval se znovu za
výstavbu rázovité obce Čičmany po jejím zničení požárem v duchu původní
stavební tradici.
1920
stal se čestným členem Masarykovy Akademie práce.
Začal se zajímat problematikou výstavby standardních rodinných domků skládaných
z předhotovených dílů (vyrobených ze dřeva, resp. potom z pálené hlíny)
- této činnosti věnoval systematickou pozornost až do své smrti.
1921
inicioval vytvoření zákona na ochranu přírodních zvláštností a dosud
neobjevených archeologických památek.
Navštívil Demänovské jeskyně krátce po jejich objevení a zasazoval se
za jejich zpřístupnění veřejnosti, prosazoval myšlenku založení přírodní
rezervace zahrnující Tatry a krasové oblasti Slovenska.
Na 1. valném shromáždění Umělecké besedy slovenské byl zvolen za generálního
předsedu a čestného (zakládajícího) člena UBS.
1922
odešel z Úřadu pro zachování uměleckých památek na Slovensku a pokračoval
v samostatné architektonické praxi, příležitostně spolupracoval
i s dalšími architekty (Jan Pacl, Jindřich Merganc, František Faulhammer,
František Krupka a další.
Ministr obchodu ČSR ho jmenoval za dopisujícího člena poradního sboru
ministerstva pro hospodářské otázky.
1923
navrhl a postavil vlastní rodinné sídlo v Bratislavě a na Güntherové
(dnešní Lermontové) ulici č. 23 v Bratislavě, vedl kampaň za adaptaci
Zvolenského zámku na sídlo župních úřadů.
1924
stal se předsedou Společnosti Slovenského vlastivědného muzea a
spoluzakladatelem muzea v Bratislavě.
1925
při příležitosti mezinárodní výstavy moderního dekorativního a užitkového
umění v Paříži získal diplom ministra obchodu, průmyslu, pošt a
telegrafu Francouzské republiky a zlatou medaili 1. třídy za architekturu;
stal se čestným členem Klubu za Zlatou Prahu.
1928
stal se předsedou kuratoria nově založené školy uměleckých řemesel v
Bratislavě; vystavoval svoje práce na Výstavě československé
architektury
v Jugoslávii.
1929
vydal publikaci "Mohyla Dr. M. R. Štefánika na Bradle";
stal se řádným členem České akademie věd a umění;
vyšla monografie Františka Žákavce s titulem "Dílo Dušana Jurkoviče
- kus dějin československé architektury"
1930
na XII. mezinárodním kongrese architektury v Budapešti získal diplom za
vystavené práce;
byl jmenován čestným členem Kruhu přátel Nezávislé jednoty československých
legionářů (za zásluhy o věc národní)
1932
byla mu udělena velká cena České akademie věd a umění na rok 1933 za
projekt mohyly na Bradle (z fondu, který založil JUDr. Leopold Katz);
na mezinárodní výstavě moderního dekorativního a užitkového umění v
Miláně (V. Trienale di Milano) mu byl udělen diplom za spolupráci;
při příležitosti architektonického kongresu v Miláně navštívil Itálii
(Miláno, Janov, Řím, Florencii, Bolognu, Benátky)
1935
Sdružení krásných umění ve Varšavě mu udělilo čestné uznání za díla
vystavené na Výstavě československého umění ve Varšavě
1938
Universita J. A. Komenského v Bratislavě mu udělila čestný doktorát
filozofie;
k životnímu jubileu (70. narozeninám) uspořádala Umělecká beseda
slovenská velkou výstavu jeho celoživotního díla;
stal se čestným členem Umělecké besedy v Praze
1939 - 45
v letech po rozbití ČSR a v době druhé světové války aktivně
podporoval účast svých synů v protifašistickém odboji - svoje osobní
postoje umělecky vyjadřoval v sériích náčrtů pro památníky
1944
byl zvolen za 1. čestného člena Jeskyňářského sboru v Turč. Sv. Martině
(za zásluhy na poli slovenského jeskynářství)
1944 - 45
připravoval publikaci "Skládací domky rodinné z pálených cihlářských
výrobků", kterou vydal v roce 1946
1946
zúčastnil se na konferenci architektů v Londýně, kde se jednalo o znovuvýstavbě
válkou zničených míst a o možnostech využití montovaných obytných
domků;
byl mu udělen titul Národní umělec (jako prvnímu architektovi);
byl zvolen za čestného předsedu Spolku architektů Slovenska a Spolku
architektů v Praze;
absolvoval studijní pobyt v Sovětském svazu
1947
21. prosince zemřel v Bratislavě, 23. prosince byl pohřben na evangelickém
hřbitově na Kozí ulici v Bratislavě;
v listopadu 1948 byly jeho tělesné ostatky převezeny na hřbitov v Březové
pod Bradlem;
in memoriam mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání I. třídy
1991
in memoriam mu udělili Řád T. G. Masaryka I. třídy za vynikající zásluhy
o demokracii a lidská práva
|
