Masarykova kolonie v Chustu 1924-1925
Ivan Pilip
 

Po připojení Podkarpatské Rusi k Československu v květnu roku 1919 město Chust jako župní sídlo Maramoroše dostává impuls k velkorysé zástavbě města, jehož celkový ráz a vzhled mu během staletí vtisklo Rakousko-Uhersko.

Jednalo se především o výstavbu obytných domů, správních, zdravotnických, sociálních budov, škol, obchodů, kasáren, výroben i skladů a podobných objektů včetně infrastruktury, veřejných komunikací, vodovodu, kanalizace a rozvodné sítě elektřiny.

Pro nové české úředníky, učitele, důstojníky, lékaře, techniky a státní zaměstnance bylo nutno vybudovat obytné domy, které by vyhovovaly kulturním nárokům bydlení první poloviny 20. století.

Na základě směrného plánu byla v roce 1923 vypsána veřejná architektonická soutěž na výstavbu rodinných a činžovních domů pro úředníky a důstojníky v Chustu, tzv. Masarykovy kolonie. Soutěž vypsalo Ministerstvo veřejných prací v Praze. Pozemek pro ústřední výstavbu rodinných a činžovních domů v Chustu byl zakoupen městem při komunikaci spojující tržiště s budoucí železniční zastávkou (ul. Krásná). Soutěžní projekty posuzovaly komise Ministerstva veřejných prací v Praze a Zemského úřadu v Užhorodě.

Tuto soutěž vyhrál arch. Jindřich Freiwald, Kotěrův žák, za návrh typových dvojdomků a zastavovacího plánu netradičním způsobem - koncepce s variantou otevřených bloků. Na pozemku pro výstavbu Masarykovy kolonie se již uvažovalo o zavedení vodovodu a kanalizace. V regulačním plánu naproti kolonii ve výhledu deseti let byla plánována realizace gymnázia.

Z místních zdrojů

Byty v kolonii 1+2, 1+3 pokoje jsou dispozičně řešeny již s předsíní, koupelnou, WC a komorou. Jedná se o typizované sekce 2-3 podlažních dvojdomků (původně celkem 43) a 2-3 podlažních řadových činžovních domů (blok). O sklepních prostorách se neuvažovalo z důvodu zvýšené hladiny spodní vody v této oblasti. Jednotná dispoziční typizace se uplatnila ve variantách řadových domků i rohových sekcí.

Architekt Jindřich Freiwald použil tradiční místní stavební materiál - kámen, dřevo, štěrkopísek a keramickou krytinu. Zároveň optimálně uplatnil motivy z lidové architektury. Sokly budov jsou kamenné, cihlové zdivo přízemí má břizolitovou omítku, první patro obvykle tvoří dřevěné roubení. Pouze u činžovních bloků, 2-3 podlažních, je zachována omítka a vysoké štíty s náznakem hrázděného zdiva. Veškerá okna ve fasádách mají bílé štukové orámování, kulatá okna příslušenství je mají také a tvoří barevný kontrast s tmavým roubením.

Místní materiál a prvky lidové architektury jsou uplatněny u vstupů do jednotlivých bytů, kde předsunuté kamenné sokly s několika žulovými stupni jsou vlastně vyrovnávacími schody daného terénu.

S ohledem na světové strany jsou jednotlivé vstupy řešeny ve variantách jako: zděné pilířky s dřevěnou pergolo; přístřešky na konstrukci dvojitých ozdobných (vyřezávaných) dřevěných sloupků; žudro v rizalitu s lomenicí a kabřincem.

Tyto motivy vstupů, předzahrádky se zelení a květinami obohacují celkový vzhled jednotlivých bloků po stránce estetické a praktické, čímž vytvářejí útulný domov obyvatelů kolonie. U některých vnitřních bloků kolonie ve formě rizalitu s žudrem jsou použity trojúhelníkové dřevěné štíty - lomenice - s ozdobnými, šikmo kladenými prkny, které jsou ukončeny vysunutou půlkuželovou kuklou tzv. kabřincem. Štíty u mansardových pokojů (rohové sekce) jako lomenice mají tvar obdélníkový s trojicí malých oken a jsou ukončeny polovalbou a římsou. Štíty u rohových sekcí činžovních bloků jsou bohatě zdobeny motivem lidové architektury.

Lidově "česká kolonie"

Uvnitř areálu Masarykovy kolonie, na dvorcích mezi bloky, jsou umístěny technické objekty (transformace, vodárna, dřevníky) a také dětské hřiště. Výstavbu celé Masarykovy kolonie - místními lidmi zvanou "česká kolonie" - provedla v letech 1924-25 firma Freiwald a Böhm, která realizovala také několik různých objektů v tomto regionu. Měla dostavět v Chustu Nemocenskou pojišťovnu a nový Slovanský dům podle soutěžního návrhu (kulturní dům, kino, restaurace).

Na pozemcích v ul. Dobrjanského za bývalým evangelickým hřbitovem byla postavena roce 1934 obytná čtvrť, tzv. Malá česká kolonie pro zaměstnance Státní nemocenské pojišťovny a Státní banky. Byly to samostatné jednopodlažní rodinné domky se sedlovou střechou, krytinou z eternitových šablon a se zahrádkou za domem. Na jedné straně ulice bylo postaveno celkem pět domků a na druhé straně tři. Tyto stavby realizovala Společnost stavitelů v Plzni, filiálka Chust - firma Mandaus.

Ve výhledovém plánu se ve II. etapě uvažovalo o dostavbě severní poloviny kolonie podél Krásné ulice. Na kolmé symetrále kolonie toto čtvercové náměstí s kruhem uzavírá moderní objekt gymnázia (1933). V budově gymnázia sídlí od roku 1945 základní škola č.1. Nové gymnázium bylo zřízeno asi před deseti lety rekonstrukcí bývalé věznice a okresního soudu, kde byl odsouzen a vězněn i Nikola Šuhaj.

Dnešní stav

Existovala ještě řada projektů, které čekaly na realizaci nebo na dokončení. Avšak krizová třicátá léta znemožnila jejich dokončení nejen v Chustu, ale i po celé Podkarpatské Rusi. V době sovětské totality byla Masarykova kolonie v Chustu prohlášena chráněnou rezervací předválečné československé architektury. Objekty byly opravovány, avšak také upravovány. O tomto problému a havarijním stavu "české" kolonie jsem jednal v roce 1993 s hlavním architektem města. Na území bývalé Podkarpatské Rusi (nynější Zakarpatské oblasti Ukrajiny) se nachází mnoho staveb z období Československa, jež jsou vedeny jako chráněné architektonické památky a stále udržovány v dobrém stavu. Masarykovo kolonie v Chustu však mezi ně nepatří. Po rozpadu SSSR celá kolonie kvůli nedostatků finančních prostředků na údržbu postupně chátrá, místy vykazuje dokonce havarijní stav

prameny : www.podkarpatskarus.cz

www.jurkovic.cz    Dušan Jurkovič - Básník dřeva. Valašské domy, Dřevěnice, Roubenky, Sruby, Lidová architektura, Národní sloh.